Blog

Za korálovým útesem můžete jet k Rudému moři, táhne se po celém pobřeží Indického oceánu, přes Velký bariérový útes u Austrálie, který je ze všech největší a nabízí toho nejvíc, až do Karibiku. Mělká moře dávají místo k životu korálů i četným druhům ryb a mušlí.
Stačí vám brýle a šnorchl a můžete se k nim ponořit a vstoupit do jejich tichého světa.

Co na útesu uvidíte?
 
Koráli jsou živočichové. Malincí tvorečkové, kteří si tvoří z vápníku schránky a budují tak útes, hrající všemi barvami. Jedny z nejkrásnějších jsou lesy větevníků, druhu který se stavbou podobá větvím stromů, omývaným proudy slané vody namísto větru. Další koráli jsou lehce namodralí jako nebe po východu slunce i rudí jako oheň.

Kromě korálů žijí na útesu měkkýši. Zéva obrovská je druh lastury, která otevírá svou schránku a ukazuje barevné útroby, když přiblížíme prstík, cudně ucukne a zatáhne se. Krabi vylézají i z vody na vandr a spatříte je při procházce po pláži.

Hlavními obyvateli korálových útesů jsou ale různé ryby. Žijí ve skulinách a pasou se na drobných řasách, prožívají velká dramata při lovu a shlukují se v hejnech, která manévrují jako jeden muž.
Kochat se můžete různobarevnými klipkami, plavajícími ve dvojicích, chňapaly v hejnech i obřími mírumilovnými pyskouny.

Bodlok je naproti tomu rybka docela akční. Může být i agresivní. Nenarušujete-li mu však jeho korálové teritorium, nic vám od něj nehrozí.

Na některých plážích se pohybují karety obrovské. Setkání s karetou je zážitek skutečně neopakovatelný. Kareta, velká asi metr, poklidně plave u hladiny, nadechuje se, jen po vás hodí vědoucím pohledem a už mizí v hlubinách, kam člověk ji člověk bez techniky následovat nemůže.
Jestli vás láká hloubkové potápění, zkusit se to jistě dá. Je to ale spíš zážitek pro zážitek, v hlubinách většinou žije tvorů méně a mnoho nového tam neuvidíte.
Obecně je ale poznávání mořského života něčím výjimečným a jiným, co určitě stojí za to vyzkoušet.

Za korálovým útesem můžete jet k Rudému moři, táhne se po celém pobřeží Indického oceánu, přes Velký bariérový útes u Austrálie, který je ze všech největší a nabízí toho nejvíc, až do Karibiku. Mělká moře dávají místo k životu korálů i četným druhům ryb a mušlí.
Stačí vám brýle a šnorchl a můžete se k nim ponořit a vstoupit do jejich tichého světa.

Co na útesu uvidíte?
 
Koráli jsou živočichové. Malincí tvorečkové, kteří si tvoří z vápníku schránky a budují tak útes, hrající všemi barvami. Jedny z nejkrásnějších jsou lesy větevníků, druhu který se stavbou podobá větvím stromů, omývaným proudy slané vody namísto větru. Další koráli jsou lehce namodralí jako nebe po východu slunce i rudí jako oheň.

Kromě korálů žijí na útesu měkkýši. Zéva obrovská je druh lastury, která otevírá svou schránku a ukazuje barevné útroby, když přiblížíme prstík, cudně ucukne a zatáhne se. Krabi vylézají i z vody na vandr a spatříte je při procházce po pláži.

Hlavními obyvateli korálových útesů jsou ale různé ryby. Žijí ve skulinách a pasou se na drobných řasách, prožívají velká dramata při lovu a shlukují se v hejnech, která manévrují jako jeden muž.
Kochat se můžete různobarevnými klipkami, plavajícími ve dvojicích, chňapaly v hejnech i obřími mírumilovnými pyskouny.

Bodlok je naproti tomu rybka docela akční. Může být i agresivní. Nenarušujete-li mu však jeho korálové teritorium, nic vám od něj nehrozí.

Na některých plážích se pohybují karety obrovské. Setkání s karetou je zážitek skutečně neopakovatelný. Kareta, velká asi metr, poklidně plave u hladiny, nadechuje se, jen po vás hodí vědoucím pohledem a už mizí v hlubinách, kam člověk ji člověk bez techniky následovat nemůže.
Jestli vás láká hloubkové potápění, zkusit se to jistě dá. Je to ale spíš zážitek pro zážitek, v hlubinách většinou žije tvorů méně a mnoho nového tam neuvidíte.
Obecně je ale poznávání mořského života něčím výjimečným a jiným, co určitě stojí za to vyzkoušet.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.

Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
 A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.

Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.

Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.