Jedním z magických okamžiků pro každého rodiče je, když se jeho potomek poprvé postaví a udělá svůj první, nejistý krůček. V tu chvíli přestává být batoletem a jeho možnosti pohybu se podstatně zlepšily.
Jenže od prvních krůčků k samostatné chůzi je dlouhá cesta, plná pádů a boulí. Ještě po nějakou dobu bude náš potomek potřebovat pomoc a oporu, než získá jistotu v nohách a skutečně přijde na kloub novému způsobu pohybu.
Aby jim tuto cestu usnadnili, pořizují jim rodiče často chodítka pro děti. Jedná se o obvykle plastovou, ač občas i kovovou, konstrukci na kolečkách. Do ní se dítě posadí a pohybem nohou podobným chůzi jej rozpohybuje.
Děti si toto zařízení obvykle brzy zamilují. Umožní jim totiž podstatně rychlejší pohyb a tím i větší míru nezávislosti. Zatímco dříve byla cesta z jedné místnosti do druhé namáhavé dobrodružství, v chodítku ji mohou překonat během chvilky.
To vše zní samozřejmě dobře, ale musíme se ptát: je to skutečně tak výhodné? Nebo má chodítko i nějaké nevýhody? A měli bychom jej používat pravidelně?
Popravdě řečeno, většina lékařů se v současné době nestaví k chodítkům zrovna dobře. Problém je v tom, že příliš nerespektují přirozený vývoj dítěte, především co se páteře a kyčlí týče. V této době totiž ani jedno není uzpůsobeno k dlouhodobě vzpřímenému postoji.
Faktem totiž je, že jak se dítě učí chodit a více a více opouští batolení, jeho páteř i kyčelní klouby se tomuto vývoji přizpůsobují. K tomu však potřebují čas. I to je důvod, proč dětem nějakou chvíli trvá, než se skutečně naučí chodit – je to vývojový znak, určený k tomu, aby se naše tělo stihlo změněnému způsobu pohybu přizpůsobit.
Avšak chodítko tento postupný vývoj přeskakuje. Místo toho, aby dal dosud se vyvíjejícímu tělíčku šanci si postupně zvykat na novou situaci tím, že bude stát na nohách stále delší a delší dobu, jej nutí k okamžitému dlouhodobému stání.
Jak se rozhodnete, je pak jen na vás. Jen mějte na paměti, jaké následky to může mít pro vaše dítě.
