Blog

  • Obujte se, prosím!

    Obujte se, prosím!


    Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
    Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
    Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
    Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.
    červené sandály
    Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
    Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
    I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
     A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
    Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.
    dětská obuv
    Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
    Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
    Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
    Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
    Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
    Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
    V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
    Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
    Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
    A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
    Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.
    boty pro nevěstu
    Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

  • Obujte se, prosím!

    Obujte se, prosím!


    Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
    Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
    Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
    Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.
    červené sandály
    Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
    Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
    I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
     A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
    Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.
    dětská obuv
    Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
    Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
    Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
    Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
    Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
    Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
    V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
    Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
    Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
    A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
    Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.
    boty pro nevěstu
    Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

  • Obujte se, prosím!

    Obujte se, prosím!


    Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
    Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
    Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
    Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.
    červené sandály
    Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
    Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
    I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
     A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
    Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.
    dětská obuv
    Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
    Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
    Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
    Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
    Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
    Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
    V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
    Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
    Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
    A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
    Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.
    boty pro nevěstu
    Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

  • Obujte se, prosím!

    Obujte se, prosím!


    Boty, boty, boty. Věci, které ženy zbožňují.
    Už jako malé parádnice přemlouváme maminku, aby nám koupila botičky, které se nám líbí a ne ty, které jsou nám vnucovány, protože jsou pro naše vyvíjející se nohy ideální.
    Připomnělo mi to situaci v době, kdy byla moje dcera rok a půl stará. Při jízdě v kočárku tak dlouho kroutila zelenými kytičkami, až je utrhla a vyhodila ven.
    Pyšně mi pak nastavovala nožky a ukazovala mi, že konečně jsou ty ošklivé kytky pryč.
    červené sandály
    Ano, už tehdy začínáme vnímat, co se nám líbí.
    Zodpovědné maminky se nenechají od svých holčiček přemluvit a koupí ty správné. Slečinka si pak jde postěžovat k babičce a ta neodolá jejímu smutku a nakonec koupí ty krásné a vysněné.
    I když z nich bolí nohy a záda, holčina si v nich vykračuje a botky od maminky leží zapomenuté v krabici na dně skříně.
     A tak aspoň nakoupíme několikery další páry, aby bylo co střídat. To je hodně důležité. Chodit jen v jedněch není dobré pro naše tělo.
    Horší je, když dospívající dívka nosí neustále tenisky. Nedá si vymluvit, že bude mít ploché nohy a měla by je v horku vystřídat se sandály. Ano, nakonec má na nohou plíseň, kterou musí léčit.
    dětská obuv
    Ale abych neútočila jen na mladé. I my, starší a zkušené občas děláme takové nesmysly.
    Boty hodící se do lesa, nosíme pro jejich pohodlnost i ve městě, nebo naopak chceme vypadat pořád krásně, tak se den co den obouváme do vysokých podpatků, a po jejich sundání si v soukromí domova skučíme bolestí.
    Nemyslíme na zdravotní následky, hlavně ať nám to sluší.
    Před lety mě při návštěvě obchodu se sportovní obuví překvapilo, že není jedno, které botasky si vyberu, abych na dovolené mohla hodně chodit.
    Prodavačka se začala vyptávat, na jakou činnost je chci. Nakonec jsem ji asi zklamala, protože na dlouhé procházky stačily ty nejlevnější. Tehdy necelé dva tisíce.
    Je ale pravda, že nohy jsem měla jak v bavlnce.
    V létě jsou úžasné, i když často zatracované,žabky.
    Když mají měkký došlap jako do mechu, dá se v nich nachodit spoustu kilometrů.
    Sandálytaké volíme podle míst, kam v nich hodláme zamířit. Do města s nízkým podpatkem, na odpolední párty s vyšším,do přírody trekové.
    A co lodičky? To je kapitola sama pro sebe.
    Často vídáme po městech unavené slečny, které si obují naprosto nevhodně vysoké kramfleky k pochůzkám po obchodech, ale také ženy, které vystoupí z auta v naprosto dokonale sladěném oblečení se svými lodičkami a elegantně vplují do obchodu. Až je obyčejné ženě, která vláčí tašky s nákupem a na nohou má co nejpohodlnější boty, stydno.
    boty pro nevěstu
    Crocs? Podle mě hodně ošklivé boty, i když někteří si je nemůžou vynachválit. Jsou lehké, vzdušné, že se v nich nepotí nohy a ty prodávané ve specializovaných obchodech jsou vhodné i pro lidi s nemocnými zády, nebo těhotné ženy. Jsou vyrobené z extrudované pryskyřice.  Samozřejmě, že se to netýká bot koupených ve stánku za pár korun, abychom ušetřily.

  • Jsou chodítka pro děti bezpečná?

    Jsou chodítka pro děti bezpečná?


    Jedním z magických okamžiků pro každého rodiče je, když se jeho potomek poprvé postaví a udělá svůj první, nejistý krůček. V tu chvíli přestává být batoletem a jeho možnosti pohybu se podstatně zlepšily.

    Jenže od prvních krůčků k samostatné chůzi je dlouhá cesta, plná pádů a boulí. Ještě po nějakou dobu bude náš potomek potřebovat pomoc a oporu, než získá jistotu v nohách a skutečně přijde na kloub novému způsobu pohybu.

    Aby jim tuto cestu usnadnili, pořizují jim rodiče často chodítka pro děti. Jedná se o obvykle plastovou, ač občas i kovovou, konstrukci na kolečkách. Do ní se dítě posadí a pohybem nohou podobným chůzi jej rozpohybuje.

    Děti si toto zařízení obvykle brzy zamilují. Umožní jim totiž podstatně rychlejší pohyb a tím i větší míru nezávislosti. Zatímco dříve byla cesta z jedné místnosti do druhé namáhavé dobrodružství, v chodítku ji mohou překonat během chvilky.

    To vše zní samozřejmě dobře, ale musíme se ptát: je to skutečně tak výhodné? Nebo má chodítko i nějaké nevýhody? A měli bychom jej používat pravidelně?

    Popravdě řečeno, většina lékařů se v současné době nestaví k chodítkům zrovna dobře. Problém je v tom, že příliš nerespektují přirozený vývoj dítěte, především co se páteře a kyčlí týče. V této době totiž ani jedno není uzpůsobeno k dlouhodobě vzpřímenému postoji.

    Faktem totiž je, že jak se dítě učí chodit a více a více opouští batolení, jeho páteř i kyčelní klouby se tomuto vývoji přizpůsobují. K tomu však potřebují čas. I to je důvod, proč dětem nějakou chvíli trvá, než se skutečně naučí chodit – je to vývojový znak, určený k tomu, aby se naše tělo stihlo změněnému způsobu pohybu přizpůsobit.

    Avšak chodítko tento postupný vývoj přeskakuje. Místo toho, aby dal dosud se vyvíjejícímu tělíčku šanci si postupně zvykat na novou situaci tím, že bude stát na nohách stále delší a delší dobu, jej nutí k okamžitému dlouhodobému stání.

    Jak se rozhodnete, je pak jen na vás. Jen mějte na paměti, jaké následky to může mít pro vaše dítě.

  • Jsou chodítka pro děti bezpečná?

    Jsou chodítka pro děti bezpečná?


    Jedním z magických okamžiků pro každého rodiče je, když se jeho potomek poprvé postaví a udělá svůj první, nejistý krůček. V tu chvíli přestává být batoletem a jeho možnosti pohybu se podstatně zlepšily.

    Jenže od prvních krůčků k samostatné chůzi je dlouhá cesta, plná pádů a boulí. Ještě po nějakou dobu bude náš potomek potřebovat pomoc a oporu, než získá jistotu v nohách a skutečně přijde na kloub novému způsobu pohybu.

    Aby jim tuto cestu usnadnili, pořizují jim rodiče často chodítka pro děti. Jedná se o obvykle plastovou, ač občas i kovovou, konstrukci na kolečkách. Do ní se dítě posadí a pohybem nohou podobným chůzi jej rozpohybuje.

    Děti si toto zařízení obvykle brzy zamilují. Umožní jim totiž podstatně rychlejší pohyb a tím i větší míru nezávislosti. Zatímco dříve byla cesta z jedné místnosti do druhé namáhavé dobrodružství, v chodítku ji mohou překonat během chvilky.

    To vše zní samozřejmě dobře, ale musíme se ptát: je to skutečně tak výhodné? Nebo má chodítko i nějaké nevýhody? A měli bychom jej používat pravidelně?

    Popravdě řečeno, většina lékařů se v současné době nestaví k chodítkům zrovna dobře. Problém je v tom, že příliš nerespektují přirozený vývoj dítěte, především co se páteře a kyčlí týče. V této době totiž ani jedno není uzpůsobeno k dlouhodobě vzpřímenému postoji.

    Faktem totiž je, že jak se dítě učí chodit a více a více opouští batolení, jeho páteř i kyčelní klouby se tomuto vývoji přizpůsobují. K tomu však potřebují čas. I to je důvod, proč dětem nějakou chvíli trvá, než se skutečně naučí chodit – je to vývojový znak, určený k tomu, aby se naše tělo stihlo změněnému způsobu pohybu přizpůsobit.

    Avšak chodítko tento postupný vývoj přeskakuje. Místo toho, aby dal dosud se vyvíjejícímu tělíčku šanci si postupně zvykat na novou situaci tím, že bude stát na nohách stále delší a delší dobu, jej nutí k okamžitému dlouhodobému stání.

    Jak se rozhodnete, je pak jen na vás. Jen mějte na paměti, jaké následky to může mít pro vaše dítě.

  • Jsou chodítka pro děti bezpečná?

    Jsou chodítka pro děti bezpečná?


    Jedním z magických okamžiků pro každého rodiče je, když se jeho potomek poprvé postaví a udělá svůj první, nejistý krůček. V tu chvíli přestává být batoletem a jeho možnosti pohybu se podstatně zlepšily.

    Jenže od prvních krůčků k samostatné chůzi je dlouhá cesta, plná pádů a boulí. Ještě po nějakou dobu bude náš potomek potřebovat pomoc a oporu, než získá jistotu v nohách a skutečně přijde na kloub novému způsobu pohybu.

    Aby jim tuto cestu usnadnili, pořizují jim rodiče často chodítka pro děti. Jedná se o obvykle plastovou, ač občas i kovovou, konstrukci na kolečkách. Do ní se dítě posadí a pohybem nohou podobným chůzi jej rozpohybuje.

    Děti si toto zařízení obvykle brzy zamilují. Umožní jim totiž podstatně rychlejší pohyb a tím i větší míru nezávislosti. Zatímco dříve byla cesta z jedné místnosti do druhé namáhavé dobrodružství, v chodítku ji mohou překonat během chvilky.

    To vše zní samozřejmě dobře, ale musíme se ptát: je to skutečně tak výhodné? Nebo má chodítko i nějaké nevýhody? A měli bychom jej používat pravidelně?

    Popravdě řečeno, většina lékařů se v současné době nestaví k chodítkům zrovna dobře. Problém je v tom, že příliš nerespektují přirozený vývoj dítěte, především co se páteře a kyčlí týče. V této době totiž ani jedno není uzpůsobeno k dlouhodobě vzpřímenému postoji.

    Faktem totiž je, že jak se dítě učí chodit a více a více opouští batolení, jeho páteř i kyčelní klouby se tomuto vývoji přizpůsobují. K tomu však potřebují čas. I to je důvod, proč dětem nějakou chvíli trvá, než se skutečně naučí chodit – je to vývojový znak, určený k tomu, aby se naše tělo stihlo změněnému způsobu pohybu přizpůsobit.

    Avšak chodítko tento postupný vývoj přeskakuje. Místo toho, aby dal dosud se vyvíjejícímu tělíčku šanci si postupně zvykat na novou situaci tím, že bude stát na nohách stále delší a delší dobu, jej nutí k okamžitému dlouhodobému stání.

    Jak se rozhodnete, je pak jen na vás. Jen mějte na paměti, jaké následky to může mít pro vaše dítě.

  • Jsou chodítka pro děti bezpečná?

    Jsou chodítka pro děti bezpečná?


    Jedním z magických okamžiků pro každého rodiče je, když se jeho potomek poprvé postaví a udělá svůj první, nejistý krůček. V tu chvíli přestává být batoletem a jeho možnosti pohybu se podstatně zlepšily.

    Jenže od prvních krůčků k samostatné chůzi je dlouhá cesta, plná pádů a boulí. Ještě po nějakou dobu bude náš potomek potřebovat pomoc a oporu, než získá jistotu v nohách a skutečně přijde na kloub novému způsobu pohybu.

    Aby jim tuto cestu usnadnili, pořizují jim rodiče často chodítka pro děti. Jedná se o obvykle plastovou, ač občas i kovovou, konstrukci na kolečkách. Do ní se dítě posadí a pohybem nohou podobným chůzi jej rozpohybuje.

    Děti si toto zařízení obvykle brzy zamilují. Umožní jim totiž podstatně rychlejší pohyb a tím i větší míru nezávislosti. Zatímco dříve byla cesta z jedné místnosti do druhé namáhavé dobrodružství, v chodítku ji mohou překonat během chvilky.

    To vše zní samozřejmě dobře, ale musíme se ptát: je to skutečně tak výhodné? Nebo má chodítko i nějaké nevýhody? A měli bychom jej používat pravidelně?

    Popravdě řečeno, většina lékařů se v současné době nestaví k chodítkům zrovna dobře. Problém je v tom, že příliš nerespektují přirozený vývoj dítěte, především co se páteře a kyčlí týče. V této době totiž ani jedno není uzpůsobeno k dlouhodobě vzpřímenému postoji.

    Faktem totiž je, že jak se dítě učí chodit a více a více opouští batolení, jeho páteř i kyčelní klouby se tomuto vývoji přizpůsobují. K tomu však potřebují čas. I to je důvod, proč dětem nějakou chvíli trvá, než se skutečně naučí chodit – je to vývojový znak, určený k tomu, aby se naše tělo stihlo změněnému způsobu pohybu přizpůsobit.

    Avšak chodítko tento postupný vývoj přeskakuje. Místo toho, aby dal dosud se vyvíjejícímu tělíčku šanci si postupně zvykat na novou situaci tím, že bude stát na nohách stále delší a delší dobu, jej nutí k okamžitému dlouhodobému stání.

    Jak se rozhodnete, je pak jen na vás. Jen mějte na paměti, jaké následky to může mít pro vaše dítě.

  • Jsou chodítka pro děti bezpečná?

    Jsou chodítka pro děti bezpečná?


    Jedním z magických okamžiků pro každého rodiče je, když se jeho potomek poprvé postaví a udělá svůj první, nejistý krůček. V tu chvíli přestává být batoletem a jeho možnosti pohybu se podstatně zlepšily.

    Jenže od prvních krůčků k samostatné chůzi je dlouhá cesta, plná pádů a boulí. Ještě po nějakou dobu bude náš potomek potřebovat pomoc a oporu, než získá jistotu v nohách a skutečně přijde na kloub novému způsobu pohybu.

    Aby jim tuto cestu usnadnili, pořizují jim rodiče často chodítka pro děti. Jedná se o obvykle plastovou, ač občas i kovovou, konstrukci na kolečkách. Do ní se dítě posadí a pohybem nohou podobným chůzi jej rozpohybuje.

    Děti si toto zařízení obvykle brzy zamilují. Umožní jim totiž podstatně rychlejší pohyb a tím i větší míru nezávislosti. Zatímco dříve byla cesta z jedné místnosti do druhé namáhavé dobrodružství, v chodítku ji mohou překonat během chvilky.

    To vše zní samozřejmě dobře, ale musíme se ptát: je to skutečně tak výhodné? Nebo má chodítko i nějaké nevýhody? A měli bychom jej používat pravidelně?

    Popravdě řečeno, většina lékařů se v současné době nestaví k chodítkům zrovna dobře. Problém je v tom, že příliš nerespektují přirozený vývoj dítěte, především co se páteře a kyčlí týče. V této době totiž ani jedno není uzpůsobeno k dlouhodobě vzpřímenému postoji.

    Faktem totiž je, že jak se dítě učí chodit a více a více opouští batolení, jeho páteř i kyčelní klouby se tomuto vývoji přizpůsobují. K tomu však potřebují čas. I to je důvod, proč dětem nějakou chvíli trvá, než se skutečně naučí chodit – je to vývojový znak, určený k tomu, aby se naše tělo stihlo změněnému způsobu pohybu přizpůsobit.

    Avšak chodítko tento postupný vývoj přeskakuje. Místo toho, aby dal dosud se vyvíjejícímu tělíčku šanci si postupně zvykat na novou situaci tím, že bude stát na nohách stále delší a delší dobu, jej nutí k okamžitému dlouhodobému stání.

    Jak se rozhodnete, je pak jen na vás. Jen mějte na paměti, jaké následky to může mít pro vaše dítě.

  • Jsou chodítka pro děti bezpečná?

    Jsou chodítka pro děti bezpečná?


    Jedním z magických okamžiků pro každého rodiče je, když se jeho potomek poprvé postaví a udělá svůj první, nejistý krůček. V tu chvíli přestává být batoletem a jeho možnosti pohybu se podstatně zlepšily.

    Jenže od prvních krůčků k samostatné chůzi je dlouhá cesta, plná pádů a boulí. Ještě po nějakou dobu bude náš potomek potřebovat pomoc a oporu, než získá jistotu v nohách a skutečně přijde na kloub novému způsobu pohybu.

    Aby jim tuto cestu usnadnili, pořizují jim rodiče často chodítka pro děti. Jedná se o obvykle plastovou, ač občas i kovovou, konstrukci na kolečkách. Do ní se dítě posadí a pohybem nohou podobným chůzi jej rozpohybuje.

    Děti si toto zařízení obvykle brzy zamilují. Umožní jim totiž podstatně rychlejší pohyb a tím i větší míru nezávislosti. Zatímco dříve byla cesta z jedné místnosti do druhé namáhavé dobrodružství, v chodítku ji mohou překonat během chvilky.

    To vše zní samozřejmě dobře, ale musíme se ptát: je to skutečně tak výhodné? Nebo má chodítko i nějaké nevýhody? A měli bychom jej používat pravidelně?

    Popravdě řečeno, většina lékařů se v současné době nestaví k chodítkům zrovna dobře. Problém je v tom, že příliš nerespektují přirozený vývoj dítěte, především co se páteře a kyčlí týče. V této době totiž ani jedno není uzpůsobeno k dlouhodobě vzpřímenému postoji.

    Faktem totiž je, že jak se dítě učí chodit a více a více opouští batolení, jeho páteř i kyčelní klouby se tomuto vývoji přizpůsobují. K tomu však potřebují čas. I to je důvod, proč dětem nějakou chvíli trvá, než se skutečně naučí chodit – je to vývojový znak, určený k tomu, aby se naše tělo stihlo změněnému způsobu pohybu přizpůsobit.

    Avšak chodítko tento postupný vývoj přeskakuje. Místo toho, aby dal dosud se vyvíjejícímu tělíčku šanci si postupně zvykat na novou situaci tím, že bude stát na nohách stále delší a delší dobu, jej nutí k okamžitému dlouhodobému stání.

    Jak se rozhodnete, je pak jen na vás. Jen mějte na paměti, jaké následky to může mít pro vaše dítě.