Blog

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Wabi Daněk v jedné ze svých skladeb sdělil světu, že zatímco fotky jsou věčné, čas se podepisuje všude kolem nás. Bohužel jeho slova nejsou zcela pravdivá, neboť éra analogové fotografie prakticky skončila digitalizací. První digitální fotoaparáty na přelomu milénia neměly požadovanou úroveň, aby mohly konkurovat stávající, sto let staré technologii. Ale v té době již bylo zřejmé, že je tento trend v popředí zájmu mnoha světových výrobců.

Ti, kteří včas prozřeli, přestali postupně podporovat klasické vývojky a ustalovače a snažili se udržet krok s dobou.
To však mělo za následek konec jedné epochy a začátek druhé. S fotografiemi je to navíc jako s knihami. Za každou cenu se některé společnosti snaží protlačit na trh online zábavu ve virtuálním světě, nahradit tištěné texty na papíře těmi digitálními a celý proces se kamsi posouvá do neosobní roviny.

Oprašte staré fotoalbum a odložte na chvíli mobil

Neměli bychom však dopustit, aby spolu s analogovými aparáty zanikly i papírové knihy a tištěné fotografie. Alespoň tištěné, když už ne zpracované na fotografickém papíře. Dnešní přetechnizovaná doba se neustále zrychluje a nenechá nás vydechnout. Vyšetříme jen několik hodin v průběhu týdne, které máme k dispozici skutečně sami pro sebe. A v těch volných okamžicích obvykle bereme do ruky telefon, zapínáme počítač, sledujeme televizi, ale kolik času trávíme nad dobrou knihou?
S fotografiemi je to podobné. Posedět v rodinném nebo přátelském kruhu a prohlížet si snímky ve starých albech má něco do sebe a nejde ani tak o ten zachycený děj na filmovém svitku, ale o tu atmosféru. Vytvoří se nepopsatelně krásné ovzduší vnitřního souladu a harmonie a v tu chvíli máme příležitost zamyslet se nad tím, jaký je vlastně smysl života, a zda opravdu potřebujeme tolik majetku, úspěchu, kariéry a uznání. Lidem totiž schází obyčejné věci, které dříve byly k mání, a dnes postupně mizí z povrchu zemského, proto tolik nostalgických ohlédnutí, hitrádia z 80. a 90. let, retro styl nábytku a bytových doplňků, vinylových desek, hraček, a dokonce i oděvů.

Čtyři cenové skupiny. A neexistující pátá cenová skupina, kterou se označovaly ty nejvíc zaplivané pajzly. Vysokohorská přirážka. Kniha přání a stížností. Pamatujete? Zavzpomínejme společně
Přelomovým rokem v československé gastronomii byl rok 1955. V tomto roce byly vydány závazné normy pro veškeré subjekty nabízející veřejné stravování. Každá hospoda, každá restaurace, každé bistro v celé zemi, vedl jeden a ten sám podnik. Restaurace a jídelny s kouzelnou a zavádějící zkratkou RaJ.

Byly ustanoveny čtyři cenové skupiny. První cenová skupina měla reprezentovat ty nejlepší a nejkvalitnější restaurace a kavárny. Nabízená jídla byla s nejvyššími maržemi. Pokud dostatečně nevydělávaly, výjimka povolila přirážky. Něco jiného byla tak zvaná „Vysokohorská přirážka“. Tuto výsadu měly restaurace na horách. Tato přirážka měla kompenzovat náročnost zásobování. Bylo jedno, jestli restauraci zaváželo zbožím auto, nebo do ní suroviny přinesl na svých zádech horský nosič.

Jak již jsem uvedl, vše, co se v restauracích vařilo a připravovalo muselo být podle norem. Měla tak být zajištěna dostatečná kvalita podávaných pokrmů. Myšlenka dobrá. Časem se ale přišlo na to, že některé suroviny jsou tak nějak občas nedostatkovým zbožím. Jak z toho ven? Vynalezla se výjimka. A nedostatková surovina se nahradila něčím, co ji připomínalo.
Normy a nedostatky v dostupnosti určitých surovin měly na svědomí, že spousta restaurací měly téměř totožné jídelní lístky. V Jídelním lístku jakékoli restaurace v celém státě, jste vždy našli guláš, restovaná játra, ledvinky a smažený sýr. K tomu dvě tři další jídla podle šikovnosti člověka, který zajišťoval zásobování té či oné restaurace.
Samotnou kapitolou v úrovni stravování byla různá bistra. Nacházela se vždy v blízkosti továren a byla místem kde se chodili stravovat dělníci. Jídlo se konzumovalo u vysokého pultu ve stoje.  Nabídka byla totožná jako v restauracích. Díky zařazení do nižších cenových skupin byla cenově dostupnější.

Čtyři cenové skupiny. A neexistující pátá cenová skupina, kterou se označovaly ty nejvíc zaplivané pajzly. Vysokohorská přirážka. Kniha přání a stížností. Pamatujete? Zavzpomínejme společně
Přelomovým rokem v československé gastronomii byl rok 1955. V tomto roce byly vydány závazné normy pro veškeré subjekty nabízející veřejné stravování. Každá hospoda, každá restaurace, každé bistro v celé zemi, vedl jeden a ten sám podnik. Restaurace a jídelny s kouzelnou a zavádějící zkratkou RaJ.

Byly ustanoveny čtyři cenové skupiny. První cenová skupina měla reprezentovat ty nejlepší a nejkvalitnější restaurace a kavárny. Nabízená jídla byla s nejvyššími maržemi. Pokud dostatečně nevydělávaly, výjimka povolila přirážky. Něco jiného byla tak zvaná „Vysokohorská přirážka“. Tuto výsadu měly restaurace na horách. Tato přirážka měla kompenzovat náročnost zásobování. Bylo jedno, jestli restauraci zaváželo zbožím auto, nebo do ní suroviny přinesl na svých zádech horský nosič.

Jak již jsem uvedl, vše, co se v restauracích vařilo a připravovalo muselo být podle norem. Měla tak být zajištěna dostatečná kvalita podávaných pokrmů. Myšlenka dobrá. Časem se ale přišlo na to, že některé suroviny jsou tak nějak občas nedostatkovým zbožím. Jak z toho ven? Vynalezla se výjimka. A nedostatková surovina se nahradila něčím, co ji připomínalo.
Normy a nedostatky v dostupnosti určitých surovin měly na svědomí, že spousta restaurací měly téměř totožné jídelní lístky. V Jídelním lístku jakékoli restaurace v celém státě, jste vždy našli guláš, restovaná játra, ledvinky a smažený sýr. K tomu dvě tři další jídla podle šikovnosti člověka, který zajišťoval zásobování té či oné restaurace.
Samotnou kapitolou v úrovni stravování byla různá bistra. Nacházela se vždy v blízkosti továren a byla místem kde se chodili stravovat dělníci. Jídlo se konzumovalo u vysokého pultu ve stoje.  Nabídka byla totožná jako v restauracích. Díky zařazení do nižších cenových skupin byla cenově dostupnější.