Lafit

Byly u nás doby, kdy se člověk pořádně za hranice nedostal. Kdy mohl vyrazit víceméně jenom do spřátelených zemí, tedy směrem na východ od železné opony, ovšem když ze seznamu těchto zemí vyškrtal ty, které z nějakého důvodu nebo spíše nějakých důvodů nevyhovovaly, moc mu toho věru nezbylo. Když člověk ze socialistických zemí vypustil ty, kde byla téměř nevyhnutelně pravděpodobná průjmovitá onemocnění, prázdné regály provázené pýchou na tuny oceli a betonu vyrobené nad plán a podobně, nezbylo mu nejednou skoro nic.

A tak raději zůstal doma.
Je logické, že člověk, který v něčem takové strávil život, tímto nemohl zůstat nepoznamenán. A i když dnes už cestovat může, netroufá si. Vždyť co si jenom v dobách, kdy se utvářely jeho názory, vyslechl o zemích, jež jsou dnes častými cílovými destinacemi! Amerika je pro něj plná zločineckých gangů, Itálii vládne mafie, Německo je plné revanšistů, kteří se chtějí mstít za to, že jsme je díky Benešovým dekretům obrali a vyhnali ze země a podobně. Pak si k tomu přidá ještě všechny ty zvěsti o teroristech, o islámských a jiných radikálech, o nebezpečných migrantech, tsunami a jiných přírodních kalamitách, AIDS a haváriích letadel, a rozklepe se hrůzou. A zůstane raději doma.

Doma, kde to vlastně není dost možná o tolik lepší. Protože všude je chleba o dvou kůrkách, nikde to není dokonalé.
Čímž, aniž si to uvědomí, o mnohé přichází. Protože poznat svět neznamená nezbytně jenom riskovat. Pravda je někde docela jinde a jde jen o to, že .
Protože jak i dávná moudrost praví, štěstí přeje připraveným.
A tak by si člověk měl najít nějaký ten čas a obětovat ho poznávání v teoretické rovině. Podívat se na mapu či glóbus, které místo by ho eventuálně mohlo zaujmout, nahlédnout třeba na webové stránky našeho ministerstva zahraničí, aby zjistil, co cesta do té které země obnáší, co je třeba zařídit a na co si dát pozor, pročíst nějaké ty cestopisy a možná i zajít do dejme tomu nějaké té cestovní kanceláře.
Pokud tak člověk učiní, nejednou možná ke svému překvapení zjistí, že ten svět za našimi hranicemi není zase až tak hrozný. A že by možná stál za návštěvu.
Což mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Protože už jsem byl mnohokrát v zemi, jejíž města jsou navzdory míru na špici globální zločinnosti, jež je plná korupce, HIV a jiných nemocí, v níž jsou lidé jako já často vražděni. A vidíte – pořád jsem tu. Živý, zdravý a plný skvělých dojmů.