Boj o vyšší mzdu je mnohdy také zároveň bojem o důstojnost. Když víte, že za svoji práci nedostáváte odpovídající odměnu, zanechává to ve vás pocit ponížení. Stále v nás však přetrvává názor, že musíme být rádi, že vůbec máme práci a můžeme pracovat např. pro zahraniční firmu. Na druhé straně je tu však už nová generace mladých lidí, kteří se ptají, proč bychom nemohli mít stejné podmínky jako ostatní země Evropské unie. Být věrní a tvrdě pracovat za relativně málo peněz se přestává mnoha pracovníkům líbit.
Mylná představa
Stále máme tendenci myslet si, že nám nadřízený mzdu bude sám adekvátně zvedat tím, jak se zvyšuje náš výkon a doba ve firmě. Jenže takto to určitě nefunguje, i když je fakt, že řada soukromých firem zvyšuje mzdy průměrně o šest procent. Letos téměř ve všech profesích rostou platy o něco více, protože dobře šlape ekonomika. Ale chceme-li dostat přidáno, protože si myslíme, že nejsme spravedlivě placeni, musíme si o lepší mzdu vždy sami říci a nikdo jiný to za nás neudělá.
Kolik peněz nám přísluší?
Nejsme-li si jisti, kolik bychom vlastně měli brát, můžeme si zjistit, kolik v našem regionu na stejné nebo podobné pozici vydělávají obvykle jiní zaměstnanci. Stačí se podívat na mzdy nově obsazovaných pozic na pracovních portálech nebo získat údaje pro svoji profesi v plošných průzkumech. Pokud si chceme polepšit za každou cenu a jsme ochotni firmu opustit, získáme nejvíce změnou zaměstnavatele. Mzdy totiž rostou novým pracovníkům až o patnáct procent víc než tomu bylo v předchozích letech.
Nebát se ani stávky
Když firma odmítá svým zaměstnancům přidat, neměli by se bát stávky. Podle zákoníku práce musí odboráři oslovit alespoň polovinu zaměstnanců a dvě třetiny musí se stávkou souhlasit. Při vyjednávání většinou začne vedení hledat kompromis. Navýšení mezd bývá podmíněné růstem produktivity práce.