Dřevěná paleta se stala jedním z klíčových symbolů logistiky dvacátého a možná i jednadvacátého století. Její výroba je jednoduchá a potřebujete k tomu pouze několik hřebů, dřevěných trámků a prken. Jde sice o nesmírně primitivní záležitost, ale velmi efektivní, naložíte na ní až dvě tuny nákladu, který přepravíte v případě potřeby i na druhý konec světa. Toto vše se zdá natolik ideální, že není nutné vymýšlet jiná řešení, a vypadá to, že dřevěné palety zůstanou na své pozici natrvalo. Jenže se časem objevují určité nedostatky, vyvolané právě samotným materiálem.
Dřevo se po pokácení nebo přirozeném odumření stromu začne poměrně rychle rozkládat. Když jej ponecháte volně na dešti, za pár týdnů či měsíců, za působení dřevokazných hub, hniloby a plísní, z původního materiálu mnoho nezbyde, anebo jej téměř nepoznáte. Toto se samozřejmě týká i palet, a pokud nejsou speciálně ošetřené (což by se také nemuselo finančně vyplatit), jejich životnost se významně snižuje právě náročností jejich pohybu v terénu. Přece jen to není nábytek, který máme v obýváku, kde na něj neprší, nesněží, kde není vystaven organickému materiálu a různým toxickým látkám.
Tyto výše uvedené vlastnosti dřevěných palet zřejmě přiměly některé výrobce dřevu se raději vyhnout a konstruovat plastové palety 1200 x 800. Jde o speciální polymer, jehož vlastnosti nelze srovnávat s obyčejným igelitovým sáčkem, tento je velmi kompaktní a pevný a zvládne unést hmotnost nákladu až pět tun, což je dva a půl násobek maximální povolené váhy nákladu na dřevěných přepravkách.
Plastové přepravky se také velmi dobře udržují v čistotě a dezinfikují. Umožňuje to jejich hladký povrch, čímž se liší od výrobků z hrubě opracovaného dřeva. Mohou se proto využít v místech, kde je zásadní udržet zdravotní nezávadnost, tedy zejména při přepravě potravin a zemědělských komodit.